Už je to tady, pomyslel sem si. Zas maju buzeranti jakysik pochod hrdosti! Ale Liba mě uklidnila. To pry idu mladi do školy, bo je prvni školni den.
Oddechnul sem si. Tak furt je to dobre, ještě to ku nam z Praglu nedorazilo. Nechtěl bych vidět ameryckeho velvyslanca spolu s Dyncbirem, Engelsovu a ombucmáňou na Lenince. Vyběh sem do ulic jen v nočni košuli. V odpadkach z popelnic krysy se honily. Poscany bezdomovec chrapal v prujezdu u hlavni třidy, hned pod kameru městskeho gestapa. Je to dobre, všecko je na svojim mistě, tajak ma byt.
Nedalo mi to ale, ty zmalovane šlapky mě zaujaly, tak sem se zařadil do pruvodu. Barevne vlasy, ruznobarevna omitka po pysku, uzke trička napasovane přes kozy, minysukně kratke jak dovolena na Cejloně. Tuž musim přiznat, od mojich mladych roku, kdy sem kračal do prvni třidy s hnědu vepřovicovu brašnu ze dvěma odrazovyma skličkama na zadach, se teho hodně změnilo.
Jak mě ty baby zaujaly, došel sem s nima v nočni košuli až do školy. U vchodu mě oslovil jakysik pomateny chlop: "Vitam vas, kolego, podle originalniho oblečeni usuzuji, že jste novy Koordynator pro evropske a globalni myšleni".
"Co to planceš, cype? Jaky multykulturni koordynator?"
"Promiňte, nepředstavil sem se, jsem ředitel školy. Jsem rad, že jste tady, bo před prazdninama nam přišly nove směrnice o zřizeni pozice Koordynatora evropskeho a globalniho myšleni. Vite, my temu interně řikame Politruk, nebo Multykulturni udavač. My jsme slušna škola, u nas to nikdo nechtěl robit, tak sem rad, že se te prasarny ujmete..."
Dalši slova už sem neslyšel. Zdrhal sem ztama až se za mnu prašilo. Zlati buzeranti...
...a přidavam ukazku realizace z praxe v Praze-Řepach
